Samotný obsah bible

Těžko zde do pár odstavečků shrnout můj třetí bod, který mě přesvědčil, a sice samotný obsah bible. Pokusím se to aspoň sesbírat k tomu pár myšlenek, které mi přichází na mysl a postupně se o nich třeba rozepsat podrobněji. První velká věc obsahová z bible je vyjádřena jedním slovem - láska. Je to jednoslovné shrnutí celé bible i Boha samotného. Bůh je láska, stojí opakovaně v NZ.

Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.

A my jsme uvěřili a poznali lásku, kterou Bůh má k nám. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm.

Boha nikdo nikdy neviděl. Jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla cíle.

V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh na svět poslal svého Syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. (1 list Janův, 4. kap.)

 

Kde jinde než v NZ čteme tato silná slova: 

 „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního‘ a nenávidět svého nepřítele.  Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují,  abyste byli syny svého Otce, který je v nebesích; neboť on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.  Jestliže si zamilujete ty, kteří vás milují, jakou máte odměnu? Což i celníci nečiní totéž?  A pozdravíte-li jen své bratry, co činíte navíc? Nečiní totéž i pohané? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec." (Mt 5:43-47)

 

 

Ten poslední z výše citovaných Janových textů mě propojuje téma lásky s jiným tématem výlučným pro křesťanství. 

Římanům 5:6-8

Vždyť když jsme ještě byli bezmocní, zemřel Kristus v určený čas za bezbožné.  Sotva kdo podstoupí smrt za spravedlivého, i když za dobrého by se snad někdo i odvážil zemřít. Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. 

 

 

V žádném jiném náboženství jeho zakladatel dobrovolně neumíra za své "ovečky".  Můžeme se ptát zda je nutné, aby vůbec někdo umíral, jestli opravdu potřebuje býti spravedlnosti učiněno zadost tím, že někdo zaplatí za hříchy životem a zda lze to zaplacení udělat za ostatní, ale to je jiná otázka.  

 
Při poslední večeři se stala událost, která silně demonstruje, jakého zakladatele má křesťanství:
 
J 13:1-17 Před Velikonočními svátky už Ježíš věděl, že přišla jeho chvíle, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval své druhy na tomto světě, miloval je až do konce. Ještě před večeří ďábel vnukl do srdce Jidáše, syna Šimona Iškariotského, že ho má zradit.  Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že vyšel od Boha a jde k Bohu,  vstal od večeře, odložil plášť a opásal se ručníkem.  Nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je ručníkem, jímž byl přepásán. Když přistoupil k Šimonu Petrovi, ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?!"  "Teď ještě nechápeš, co dělám," odpověděl mu Ježíš, "ale později porozumíš."  "Ty mi přece nemůžeš mýt nohy!" namítal Petr. "Když tě neumyji, nebudeš mít se mnou nic společného," odpověděl Ježíš.  "Pane!" zvolal Šimon Petr. "Nemyj mi jen nohy, ale i ruce a hlavu!"  Ježíš mu řekl: "Kdo je vykoupán, potřebuje umýt jen nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni." (Věděl totiž o svém zrádci, proto řekl: "Ne všichni jste čistí.") Když jim umyl nohy, znovu se oblékl, posadil se zpět za stůl a řekl jim: "Chápete, co jsem vám udělal? Nazýváte mě Mistrem a Pánem a máte pravdu, neboť jím jsem. Když jsem však já, váš Pán a Mistr, umyl nohy vám, máte i vy mýt nohy jeden druhému. Dal jsem vám příklad, abyste se chovali, jako jsem se já zachoval k vám. Amen, amen, říkám vám: Služebník není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Teď to víte; blaze vám, když se tím budete řídit. 
 
Zkuste si představit, že vy budete někomu mýt nohy. To uděláte dobrovolně jen tomu, na kom vám opravdu záleží.  
 
Krátce po tomto podivném mytí nohou jim Ježíš ještě řekl: 
 
Jan 13:34-37 Dávám vám nové přikázání: Milujte jedni druhé. Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým." Šimon Petr se ho zeptal: "Pane, kam jdeš?" "Tam, kam jdu, teď za mnou nemůžeš," odpověděl mu Ježíš, "ale přijdeš za mnou později." "Pane, proč za tebou nemohu teď?" ptal se Petr. "Položím za tebe život!" "Položíš za mě život?" opáčil Ježíš. "Amen, amen, říkám ti: Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš." 
 
NZ říká, že Ježíš je ztělesněním Boha, že Boha a jeho charakter ukázal osobně lidem. Boží lásku také vykresluje postava otce v podobenství o marnotratném synu a tím pro dnešek skončím. Zkuste se vžít do této rodinné situace do role jednoho nebo i druhého syna.
 
Lukáš 15:11-32 "Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi náleží.' A tak jim rozdělil své jmění. Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj majetek promrhal rozmařilým životem. Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi. Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata. Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to. Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady!  Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě!  Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.'  A tak vstal a vydal se ke svému otci. Otec ho viděl už z veliké dálky. Hluboce pohnut přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.  ‚Otče,' řekl syn, ‚zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Už si nezasloužím být považován za tvého syna.'  Otec však nařídil svým služebníkům: ‚Přineste rychle nejlepší šaty a oblečte ho. Navlékněte mu prsten a obujte ho.  Přiveďte vykrmené tele a porazte je. Jezme a oslavujme,  neboť tento můj syn byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen!' A tak začali oslavovat.  Starší syn byl zatím na poli. Když se blížil domů, uslyšel hudbu a tanec.  Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být.  Ten mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr. Tvůj otec porazil tučné tele, že ho má zpátky živého a zdravého.'  Ale on se rozhněval a ani nechtěl jít dovnitř. Když za ním vyšel jeho otec a prosil ho, odpověděl mu: ‚Podívej se, kolik let ti sloužím! Nikdy jsem nezanedbal jediný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil s přáteli.  Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s děvkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele!' ‚Synku,' řekl otec, ‚ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé.  Ale oslavovat a radovat se bylo namístě, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen.'" 
 
 
 
 
 
 
 

Kontakt

Hledejte Boha krestane-brno.cz jfojt(zavinac)email.cz