Byl Herodes vrahem chlapečků?

Rozhovor Tony Reinkeho s Dr. Paulem Maierem
Překlad audio přepisu s laskavým svolením desiringGod.org

Vložený do vánočního příběhu a v Ježíšově narození na tento svět je temný příběh ztráty a tragédie, slz a bolesti. Matouš 2:16 byl tradičně nazýván "masakrem nevinných". Mluví se tam o zabití všech dvouletých a mladších chlapců v oblasti Betléma. Tento čin je hluboce znepokojující, ale je také součástí historického záznamu o narození Krista - nebo ne? Stal se skutečně historicky? Nebo byl tento masakr nevinných vymyšlený ranými křesťany? A pokud je tato událost historicky reálná - pokud se taková veřejná porážka skutečně stala - proč neexistují žádné jiné historické záznamy, které by ji potvrdily?

Za odpovědi vítáme zvláštní hosta Paula Maiera, uznávaného historika, v delší epizodě než obvykle. Do svého odchodu do důchodu Maier sloužil jako profesor starověké historie na Western Michigan University. Je autorem mnoha románů a mnoha nebeletristických knih, včetně In the Fullness of Time: A Historian Looks at Christmas, Easter, and the Early Church stejně jako několik knih pro děti, včetně: The Very First Christmas.

Dr. Maiere, děkuji, že jste tady. Chci se vás zeptat, zda se v historii skutečně stalo to, co popisuje Matouš 2:16 . Nad touto událostí se vznáší otazník. Ale předtím, než k tomu pokročíme, co víme o postavě z vánočního příběhu jako Herodes Veliký?

No, Tony, možná vás překvapí, že to slyšíte, ale věřte tomu nebo ne, jestli se vás někdo zeptá, která je jediná postava ze starověkého světa, o níž máme více primárních důkazů z původních zdrojů než o komkoli jiném na světě, odpověď není Ježíš nebo svatý Pavel nebo císař Augustus nebo Julius Caesar nebo Alexandr Veliký. Ne. Je to Herodes Veliký. Proč? Protože nám Josephus dal dvě knihy o životě Heroda Velikého. A to je více primárního materiálu než má kdokoliv jiný.

A já si nemyslím, že si to Herod zaslouží.

Byl to velmi pozoruhodně úspěšný politik udržující mír mezi Římem, který dobyl Judeu už od roku 63 př.n.l. a působil jako římský guvernér v zámoří. On je prostě známý jako klientský král, což znamená velmi často, když Římané dobili provincii, do které nechtěli vyslat svého guvernéra. Tam byl místní král, který dělal dost dobře svou práci, a tak ano, mohl být nazván králem, ale on byl rozhodně uctivý k Římu po celou dobu vlády.

Od roku 40 př.n.l. dostal titul Krále. Ve skutečnosti nepřevzal kontrolu nad zemí, dokud s římskou pomocí nevyhnal několik protivníků z Jeruzaléma a brzy od roku 37 př.n.l. bude u moci až do své smrti v roce 4 př.n.l.

Ve skutečnosti byl pozoruhodně úspěšný mnoha způsoby. Zaslouží si titul Herodes Veliký, když mluvíme o jeho úspěších po celou dobu jeho života. Byl samozřejmě ten, kdo přestavěl velký chrám v Jeruzalémě. Byl jediný, kdo vytvořil město Caesarea, když zde nebyl dobrý přístav v této svaté zemi. Vytvořil jeden tím, že potopil některé lodní trupy a poté je použil jako základnu k vybudování vlnolamu v jinak přímém mořském pobřeží.

Postavil město Caesareu za 12 let a postavil i další podobná města. V Jeruzalémě obnovil celé město a postavil nádherný palác pro sebe. Měl hipodrom (stadión) a divadla a tak dále. Byl to tak trochu helenistický monarcha. A také postavil sedm velkých pevností po celé zemi, silné body, ze kterých mohl bránit svou správu. Jedním z nich, samozřejmě, nejslavnější, byla Masada dolů podél jihozápadního rohu Mrtvého moře.

Všechno, čeho se dotkl diplomaticky, se zdálo, že změnil na zlato. Udržel mír jak s Jeruzalémem, tak s Římem, a tak v tom smyslu byl velmi úspěšný.

Ano, politicky úspěšný. Ale u Heroda je i jiná strana. Vysvětlete paranoidní stranu Heroda, která se objeví později v jeho životě.

V podstatě on byl zodpovědný za mnoho problémů doma. Jeho domov byl plechovka červů jednoduše proto, že se oženil s deseti ženami a každá z nich mu rodila prince a každý z těch mužských princů se snažil uspět jako číslo 1 - a tam mohlo být pouze jedno číslo 1. A tak, když nebyly dvě nebo tři vraždy předtím, než měli ráno pomerančový džus, věděli jste, že je něco špatně.

Josephus nám dává jen odporný příběh o tom, co se děje v rodině, o pokusu o otravu, jednoho bratra proti druhému. Heroda to tak rozzlobilo, že skutečně zabil tři ze svých vlastních synů podezřelých ze zrady. Z deseti svých žen zabil svou oblíbenou ženu Mariamne. Byla to Hasmónsko-makabejská princezna a on ji dal usmrtit, a pak zabil svou tchyni - měl bych říci, jednu z jeho mnoha tchýní. Pozval nejvyššího kněze do Jericha, aby se mohl koupat. Hráli velmi hrubou hru vodního póla a utopili ho. Zabil několik strýců a pár bratranců. Někteří říkali, že je skutečný rodinný muž, víte, v tom negativním ohledu.

Ve skutečnosti se sám Augustus, kterému byl Herod vždy velmi oddaný, řekl: "Radši bych byl Herodovo prase než jeho syn." Je to dvojitá hříčka. V řečtině je to hus a huios , chytrý slovní obrat a druhou myšlenkou je, že alespoň prasata nebyla zabíjena pro lidskou spotřebu - a měla větší šanci na delší život. A tak to byla skvělá hříčka ze strany Augusta.

Ano. V jednom bodě pozdě v jeho životě, Herod plánuje zabít stadion plný židovských vůdců. Spiknutí selže, ale co o něm odhalí?

Josephus odhaluje velmi hroznou věc o Herodovi v posledních měsících. Byl paranoidní, i když měl nějaké vnímání reality. Například se obával, že nikdo nebude truchlit nad jeho vlastní smrtí. Samozřejmě se ukazuje, jak se přesně trefil. Připravovali totiž obecnou oslavu. A nikdo nemá rád umírání s vědomím, že budou tančit na vašem hrobě. A tak dá lidem něco k pláči.

V roce 4 př.n.l. je v zimním paláci v Jerichu. Je to jediné místo ve svaté zemi, kde v zimě nesněží ani není chladno. Je to 1200 metrů pod hladinou moře. A Herodes umírá. Zkouší všemi prostředky na světě zastavit skvadru nemocí, které se na něj vrhly. Jde do horkých pramenů v severovýchodním rohu Mrtvého moře. A to ho nevyléčilo.

Tak se vrátí do svého zimního paláce a pozve svou sestru Salome a říká: "Chci, abyste zatkli všechny židovské vůdce v zemi a uvěznili je v hipodromu přímo pod palácem." A hipodrom byl mimochodem objeven archeology. A tak to dělá a pak říká: "Bratře, proč to dělám?" A Herod říká: "No, já vím, že když zemřu, Židé se budou radovat. Takže jim chci dát něco proč naříkat. "A tak chce, aby tito vůdci byli všichni popraveni v tomto hipodromu, aby tam tisíce domácností plakaly v době, kdy umírá Herodes Veliký.

Takže ten druh chlapíka, který mohl zabít děti v Betlémě?

Myslím, že ano.

Ano, jistě. Když hovoříme o Matoušovi 2, bible zaznamenává tuto scénu z Herodovy paranoie pozdě v životě. Mudrci ho varují před narozením nového krále v Betlémě. Chce vědět, odkud může vzejít tento nový rival. Moudří muži se moudře nevracejí. Herodes pak odpovídá zabitím všech dvouletých chlapců, kteří se nacházejí v Betlémě a v "celé oblasti." Ve všech případech, co Josephus píše o Herodovi, se o tom vůbec nezmiňuje - ve skutečnosti neexistují žádné extrabiblické důkazy o tom, že toto zabití se někdy stalo. Jak na to reagujete?

Ne, je to zajímavé. Josephus o tom nezmínil. A proto se k tomuto aspektu narození objeví spousta biblických kritiků a říká proto, že se to nestalo. Nyní pochopte, že toto je argument z ticha a to je nejslabší forma argumentace, kterou můžete použít. Jak říkáme v oboru, absence důkazů není důkazem absence.

V takovém případě se mohla stát jedna nebo dvě věci. Josephus o této události buď slyšel a nepoužil ji, protože nemáte zabity stovky dětí, ve skutečnosti jen asi třeba 12. Dětská úmrtnost ve starověkém světě byla tak obrovská, že tohle opravdu nebude na čtenáře příliš působit, věřte tomu nebo ne. A myslím si, že jestli Josephus vybírá mezi dvěma příběhy o tom, jak umřel Herodes těsně před jeho smrtí, myslím, že bych vzal ten, kde bude zabíjet stovky židovských vůdců.

Anebo možná o tom neslyšel. Opět jednoduše proto, že v malém Betlémě to není moc - vesnice s přibližně 1500 obyvateli. Betlém v té době nemohl mít více než dvě až tři desítky dětí starších dvou let a méně, a z toho polovina byly dívky. A tak to není velký problém, a myslím, že to je důvod, proč Josephus nikdy o tom neslyšel, nebo necítil, že je to natolik důležité, že by se to mělo zaznamenat. Takže to vůbec nijak nemluví proti Matoušově verzi.

Ve skutečnosti jsem se před pár lety přel o masakru kojenců s profesorem na Wagnerově univerzitě v New Yorku, který tvrdil, že se jedná o fikci - že jistě masakr stovek židovských chlapečků by se dostal do pozornosti jiných zápisů dějin. No, souhlasím s tím, kdyby tam byly stovky zabitých. Ale to je směšné. Malá vesnička, která má velikost stovek kojenců, dvouletých a mladších? To nemohl být ten případ.

A "všechna jeho pobřeží." No, podívejte. Jeruzalém je pět mílí daleko, že? Takže to by zahrnovalo také Jeruzalém, pokud budeme brát doslova "všechna jeho pobřeží". Mluvíme o Betlémě a pravděpodobně asi půl míle, když mluvíme o okolí Betléma.

Fascinující - a určitě ne méně skutečná tragédie. Takže konečně, jako historik, myslíte, že existuje nějaký důvod proč pochybovat o historicitě masakru nemluvňat?

Nevidím tady ani náznak důkazu, že by se to nestalo. A proto opět neexistuje žádný důvod pochybovat o tomto příběhu, pokud jde o mě. Jistě, Lukáš o tom neslyšel. Pamatujte si, Matouš a Lukáš neopisují jeden od druhého, pokud jde o příběh narození. A to je dobré, protože tak mohou přispět z různých úhlů. Myslím, že se to skutečně stalo - a ještě jednou si pamatujme, že prvním mučedníkem křesťanství nebyl Štěpán, to byl Ježíš. Ale ani Ježíš. Za mě prvním mučedníkem v křesťanské církvi bylo první dítě, které bylo zabito v Betlémě - a to vždy přehlížíme.

původní znění: www.desiringgod.org/interviews/truth-or-fiction-did-herod-really-slaughter-baby-boys-in-bethlehem